Naděje s Ohnivou vůlí! 3

8. dubna 2009 v 20:50 | Hikari-chan |  Naděje s Ohnivou vůlí!
Takže...máme tu další díl..převážně nudný, ale zásadní ^^
Mimochodem - Asi vás spáruju xD Takže kdo by proti tomu něco měl rovnou mi to napište!

,,Nechci se do toho míchat Tsunade-sama, ale proč jste jim neřekla pravdu?"
,,Copak by mi věřili? To pochybuji. Teď musíme spoléhat jen na..."

****
,,Jak dlouho ta cesta bude trvat?"
,,No...abych řekl pravdu...podle mapy to vypadá aspoň na týden..."
,,No potěš pánbů..." povzdychla si Miyu.
Ale i přes nemístné poznámky Tobiho, cesta uběhla až moc rychle a bez problémů. Až na pár konfliktů se zvučnými ninji.
,,Co to je?" zaposlouchala se do neznámých zvuků Sayuri (nikdy nebyli u moře).
,,Nevím.." Doběhli až na pláž. Pár lidí zalapalo po dechu. ,,Páni," před nimi se rozprostívaly nádherné písečné pláže a čisté moře.
,,Kde jsme teď Tomi?" zeptala se Tomiho jeho sestra. Tomi se zahleděl do mapy. ,,Asi 2 kilometry odtud je přístav..." ,,Nemůžeme si teď odpočinout? Běžíme už od rána!" ozvala se podrážděně Miyu a ukázala na zapadající slunce. ,,Já s tím taky souhlasím!" ozvala se Hikari a rozvalovala se po pláži vedle unavené Sayuri a Suzuki. Sourozenci se po sobě podívali a nakonec pokrčili rameny a sedli si taky. Tobi si ale řekl že postojí. Ani ne za 5 minut se Rikky zvednula a ostatním nezbylo nic jiného než jít s ní. Už si zvykli že není radno si s ní zahrávat, hlavně s její tvrdohlavostí. To totiž nikdy nedopadlo dobře. Během 20 minut už slyšeli zvuky hlasů a ruch přístavu. ,,Cítím se trošku divně..." řekla si sama pro sebe Sayuri, ale nikomu její slova neušli. Sami se cítili...zvláštně. Cítili sůl a z horka se jim dělalo trochu nevolno. I když se pomalu stmívalo. ,,Teď musíme najít loď se jménem Kasumi...." začetl se do příkazů Hokage, Tomi. ,,Není to támhlecta?" ukázala na nejbližžší loď Suzuki. ,,Jo...!"

,,Ty za to můžeš!"
,,Ale ne! To ty!" To bylo první co uslyšeli když vstoupili na palubu. ,,Zacpěte jim někdo ty, pusy!" ozvalo se z podpalubí a během minuty odtamtud vyběhl muž a chytil oba dva sourozence za svetry. ,,Okamžitě se přestatňte hádat! A tohle uklidíte!" ukázal na spoušť kterou tam sourozenci napáchali. První se vzpamatovala Suzuki. ,,Ehm...Sháníme loď která má nás převést...kam že?" obrátila se na Tomiho a Aburameho kteří si říkali něco o tom že s ženskýma nechtějí mít nic společnýho. ,,Do měsíční země a tam si budeme muset najít cestu do skryté Sněžné.." radši jí odstrčil Tomi. Suzuki si jen posměšně odfrkla. A sláva! Oba dva se s kapitánem domluvili! Je to ta loď!
,,Vyplouváme!" ozval se kapitán a loď vyplula z přístavu, se západem slunce.
Všichni se šli podívat do svých kajut, ale Miyu s Hikari se porozhlédly po celé lodi - musely uznat že je jedna z nejlepších v přístavu. Hned si všimli sourozenců (jak poznali že jsou sourozenci? Jsou si strašně podobní ^-^). Oba dva si něco brmlali sami pro sebe a navzájem házeli naštvané pohledy. ,,Konnichiwa!" pozdravila je Miyu. Oba dva překvapeně vzhlédli. ,,To mluvíte na nás?" zeptala se dívenka a zrudla ve tvářích. ,,A na koho jiného bychom měli mluvit?" Dívka zčervenala ještě víc. Za to chlapec byl jiný. Díval se na kunoichi z Konohy takovým..zvláštním pohledem, nedalo se z něj vůbec vyčíst co si myslí nebo cítí. ,,Ta dívka mi někoho připomíná..." pomyslela si s úsměvem na tvářích Miyu. ,,Ten kluk jakbysmet..." Za boha si ale nemohla vzpomenout koho. ,,Jak se jmenujete?" zeptala se Hikari. ,,Minako a Minoru!" Dál se Hikari vyptávala sourozenců na spoustu věcí - jestli takhle na lodi cestují už odmalička, jestli ovládají chakru a na další věci. Miyu si jen smutně sedla vedle nich. Zavzpomínala na své sourozence a rodinu, pochmurné myšlenky se však snažila zahnat. Smutně pohlédla na svou rukuu se znamením, na jehož záhadu se snažila přijít celý týden, ale znamínko pořád nechtělo ztratit. ,,Máš hodně přátel?" ptala se Minako a zaujatě sledovala Hikari. ,,Přátelé? Až na vyjímky nemám..." prudce se chytla za bok.Cítila bolest. Když odtáhla ruku její bílé tričko bylo potřísněno krví. ,,Co to..?" Sourozenci se pro se zašklebili. Můžou podat zprávu! Fialovláska si ihned vyhrnula síťováné tričko a opatrně odhrnula i to bílé. ,,Co to je?" Z rány jí vytékala krev a ta rána se rýsovala do malé značky. Vytřeštila na to oči. V tu chvíli tam přišli i ostatní. Udiveně se dívali na vytřeštěné sourozence (pozn. autora: za to herectví ode mě dostanou hlas na Oscara), zděšenou Hikari a bledou Miyu. Suzuki s Rikki se po sobě okamžitě podívali a odvedli Hikari a Miyu dál od zvědavých pohledů zbytku týmu, sourozenců a posádky.
Na pokoji fialovlásce podaly věci aby krvácení mohla zastavit. ,,Co to krucinál je....?" nadávala si sama pro sebe a obvazovala si břicho. ,,To nevím zcela jistě...vím jen že to na něco reaguje." odhodlala se Hikari říct informaci Rikki. ,,U mě se to projevilo když jsem měla špatnou náladu." ,,No...a u mě zase když jsem viděla toho ANBU. Naštval mě." odfrkla si Suzuki.
,,Nerozumím vám ani slovo..." oznámila Hikari po minutě ticha. Obě se plácly do čela. ,,Slyšela jsi někdy něco o vnitřních démonech?"
,,Jednoho bohužel mám.." pomyslela si trpce Hikari a její vnitřní já se proti tomu ostře ohradilo. ,,Ne." oznámila. ,,Někteří lidé, mají v sobě něco jako...démona, jeho síla nespočívá v síle hostitele a to je právě nebezpečné! Pokud se vnitřní démon vymyká kontrole, hostitel na to nějak reaguje, ale na to jak...To tam už nepsaly, jediní kdo na tom je dobře, jsou lidi s rozdvojenou osobností...Ale pokud se něco zvrtne zemřou první..." Hikari se praštila do čela. ,,A tím mi chcete naznačit co..?" Miyu jen dál zatrpkle sledovala. Jestli je pravda co říká, je to dosti špatné. Ale proč to nekrvácelo jí? ,,Můžeme s tím démonem komunikovat?" tahle otázka Miyu vytrhla z otupělosti. ,,To je jeden z dalších problémů...Ne." ,,Takže to shrňme..Jsme něco jako hostitelé nějaké bestie, ale ještě ke všemu jsme to stvořili sami, nemůžeme s tím komunikovat a můžou nás i zabít?" ,,Ale jen z psychické části, pak vlastně převezmou naše těla."
,,To je v háji...Doufám že to jsou jen dohady..." ,,Možná..."

,,Holky!" vrazil do místnosti Tomi. ,,Je večeře." oznámil a změřil si všechny v pokoji. Hikari bezcílně sledovala z okénka moře, Miyu se dívala na zem a Rikki si četla.
,,Jasně.." odpověděly s nepřítomným pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sayuri-chan -♥Tvoje SB♥ sayuri-chan -♥Tvoje SB♥ | E-mail | Web | 9. dubna 2009 v 6:34 | Reagovat

jeeeeeeeeee supeeer a s tim parovaniim mne to vobec nevadi naopak budem rada :P:P:P

2 Suzuki Suzuki | 9. dubna 2009 v 9:11 | Reagovat

mno mě ot nevadí xĐ podle oho s kým mě spáruješ xĐ

3 Hikari-chan Hikari-chan | Web | 9. dubna 2009 v 9:35 | Reagovat

to se budeš muset nechat překvapit ^^

4 Rockerka Rockerka | Web | 9. dubna 2009 v 11:11 | Reagovat

mno jako já sem tky upe napjatá s kým mě spáruješ a je to faakt skvělí nápad stejně jako tahle povídka xD

5 Miyu-chan(sb) ♥Miluju twůj blogís♥ Miyu-chan(sb) ♥Miluju twůj blogís♥ | Web | 9. dubna 2009 v 11:22 | Reagovat

Supa a se spárováním souhlasím.. xD Jinač je to vážně supa dílek!

6 suzuki suzuki | 9. dubna 2009 v 17:57 | Reagovat

jenom mě prosimtě nespáruj s Chojim aby sme neměli malé Choujíky xĐ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama