Únor 2010

Women Are Scary! - The Kunoichi MEP

28. února 2010 v 18:28 | Hikari-chan

No, tak nic no

28. února 2010 v 16:44 | Hikari-chan | 
Já jsem si to myslela. Nikdy se mu nebudu líbit, ani kdybych se snažila... Ach jo, bejt zamilovaná je teda fakt hrozný...
To je láska fakt ak děsivá? Nemá hezký konec? Nebo vždycky skončí sklamáním?

Ale nikdy nezapomenu na ten jeho neohrabaný taneček na Lyžáku...a jeho "Podívej, jak ho učí tančit, chudák David, ale nesmíme se smát, ale řehtat" :D jemu to řehtání jde, mně ne :DDD
I♥HIM

Dveře Chaosu

27. února 2010 v 17:57 | Hikari-chan |  Manga
Dveře Chaosu, Ryoko Mitsuki


Drž mě zpátky, nebo zabij

26. února 2010 v 19:49 | Hikari-chan |  Milovat je jedna věc, odpustit...
Počínáš si lehce, krutě,
jako ke svým obětím,
ty staré dobré, kamenné sutě.

Čekám?
Čekáš?
A nic neříkáš,
tím objetím.

V písku, rudě zbarveném,
v moři šedě zkaleném,
najdeš lásku naši,
roztrhanou na haši.

Už to cítíš vrahu?
Tamtu vránu,
co ti klepe na okno?

To jsem já,
lásko.
Panenka si v klidu hajá,
půjdeš se mnou ven?
Tak prosím, tohle jen...

S nožem v krku,
špatně vzduch se dýchá,
zjistils už?
Pekelné plameny to rozdmýchá,
když ti dohasíná srdce.


Jako když jsi zabil mě...



Díky!

26. února 2010 v 6:45 | Hikari-chan |  Blog
No coment, díky! Díky že sem chodíte! :))

Panenčiny vzpomínky

25. února 2010 v 20:15 | Hikari-chan |  Milovat je jedna věc, odpustit...
Příběh (on to není tak úplně příběh) se odehrává při 2. světové válce, matka se svou dcerou utíkají, ale děvče se nerado vzdává naděje že vše bude zase v pořádku, jako její matka. Své vzpomínky vložila do panenky, která dnes koluje mezi lidmi a pomalu je stravuje svým šílenstvím... Dívka ji zanechala v hořícím domě...
Chce ji znovu potkat, aby znovu zpívala písničku...

Pro Naruko Uchizumaki (JIŽ NENÍ)

24. února 2010 v 16:03 | Hikari-chan |  SB
Omlouvám se je to odfláklý :D... Brácha mě teď neuvěřitelně štve, zničil mi všechny složky s písemnictvím a yaoi a obrázky...a teĎ mě vyhnal na druhej počítač - rodičů...BOŽE JÁ JSEM V PRDELI!!!! Jdnu jedinou povídku, která byla skoro dopsaná ( a teď bacha, je to Naděje s Ohnivou vůlí!!!!) na který jsem dělala pět měsíců, je v PRDELI TOTÁLNĚ V HÁJI, JÁ JSEM S NERVAMA NĚKDE V HAJZLU!!!! Božemůj...pomůže mi toho spratka někdo upálit?!!!!

Čumsemčumtam...

23. února 2010 v 19:25 | Hikari-chan |  Moje kecy

Víš jak se řekne čínsky rohledna?
Čumsemčumtam

Víš jak se řekne japonsky česká silnice?
Samajama

Víš jak se řekne polsky slipy?
Taškanašaška

Víš jak se řekne japonsky zemětřesení?
Samajamadomyfuč

Víš jak se řekne maďarsky rakev?
Vegetbedna

Tvoje oči

21. února 2010 v 20:43 | Hikari-chan |  Milovat je jedna věc, odpustit...
Veliké oči, jasné a krásně,
v té proklaté tmě,
v převeliké zahradě.

Stojíme a pohledy se ničíme,
brzy se tu zavraždíme,
těma očima...


..a kapka krve spadla na tvou bledou tvář.

Bahňááček x)

19. února 2010 v 16:46 | Hikari-chan |  Moje kecy
Tak jo, každej zase čeká výkec rázu: už si ase stěžuje na život. Sorry tentokrát Vás překvapím :D