ORIG - Lucie v noci upije

11. listopadu 2010 v 15:21 | Hikari |  Jiné povídky (jednorázovky)
ÁÁÁ SPLÁCÁNÍÍNAAAA!!!
Jo, to už mám v pc dost dlouho a řekla jsem si že je čas to zveřejnit....stejně nic jinýho pořádnýho ani nemám (asi v neděli vyjde povídky Naživu a stejně mrtvý.), tak VÁM uážu, ajk moc emjs blbáá :)))
(to bylo naschvál ta písmena :D)
Pomalu se stmívalo a blonďaté třináctileté dívence jen připomnělo co je to mučení a bolest. A to si myslela že ji to odvede od špatných vzpomínek.

,,Lucie! Koukej to uklidit ty jedna nepořádnice! Podívej na to!" Vykřikla postarší žena s tmavými vlasy a vrazila menší blondýnce pohlavek. Měla zelené jasné oči, malý nos růžové rty a pod očima kruhy. Ale ani to jí neubralo na kráse, to jen ty slzy. Vyrazila ze sebe zakňourání co znělo jako ,,ano, Natálie,"a Začala sbírat své učení ze stolu v garsonce a potichu pofňukávala. Kdyby byla hlasitější věděla by že trest by byl veliký. Natálie je Luciina adoptivní matka. Její matka a rodina byla moc chudá aby si ji nechali a tak ji dali k adopci.
Ze začátku byla její nová rodina skládaná z Natálie a Jaroslava hodná, milá... Potom Jaroslav Natálii opustil, ona se dala na drogy a výsledek byl že Lucie měla ze života peklo.
,,Měla by ses naučit že tady mi nepořádek dělat nebudeš!" A natáhla své tlusté nohy na stůl kde se ještě před malou chviličkou připravovala dívka do školy která měla začít za dva dny. ,,Ano. Už si to budu pamatovat."
Natálie se šeredně zasmála a zápalila si cigaretu. V tom se zakuckala, ozval se hrozný kašel a během několika vteřin se svalila na zem. ,,Natálie!" Vykřikla zelenoočka a přiskočila k ní - dýchala, ale jen tak tak. Popadla její mobil, na kterém si objednávala nepotřebné věci z teleshoppingu a vytočila tísňové volání. V reproduktoru se ozval znuděný hlas.
Během několika minut přijela záchranka a naložila obtoloustlou Natálii s její adoptivní dcerou.

,,Kdo tady je s Natálií Starou?" Zeptal se doktor po několika hodinách čekání. ,,Ano?" Zvedla se Lucie. Míchalo se v ní tolik pocitů - nenávist, možná i starost ale hlavně strach. Bála se, co s ní bude pokud se o ní její macecha nebude moct starat. ,,Bude tu u nás na hospitalizaci a pokud jde o tebe, asi budeš muset jít...do domova. Pokud se o tebe nemá kdo postarat..." Vysvětloval jí vysoký doktor s tipickým bílým pláštíkem.
,,Má, nebojte -" nestihla ani lež dokončit když zavolala na doktora vyděšená sestřička. ,,Zástava srdce!" Zakřičela jenom a už běžel nazpět k pokoji
Natálie Staré. Lucka se znovu roztřeseně posadila a pevně svírala opěrky. Sbíhalo se v ní tolik bolesti, že to až není možné.
Rukávy jí jen taktak zakrývaly četné modřiny, které byly jen malým stínem oproti tomu jak potrhaná byla duše.
Vždy když ji Natála uhodila, věděla že takhle to nemá být. Přesto se nebránila. Když si z ní ve třídě dělali šaška, dopadlo to stejně. A teď bude muset znovu do dětského domova? Tak to ne! Sevřela dřevěné opěrky pevněji a cítila jak ji něco opuští a něco nového přichází. Byla to minulost, co ocházela, zapomněla na všechnu bolest, přicházelo jen hluboké uspokojení, když pod její sílou praskla židle z dubu. Lidé se vyjeveně otočili a dívali se na drobnou blondýnku s rudýma očima a vyceněnými dlouhými špičáky. Nikoho nenapadlo se dívají na novorozeného upíra. Mysleli si jaký to není vtip, červené kontakní čočky a umělé zuby. Teprve když šla okolo sestřička, zděšeně zaječela. Ta židle byla z dubu! To nemohl rozdrtit třináctiletý teenager! Několika plavnými kroky přešla k oknu vyrazila ho a skočila do příkrovu noci. Několik hodin běhala kolem a kolem když ji do nosu udeřil pronikavý pach, který ji ten nemocničí překrýval - lidská krev! Po tváři se jí usídlila šílená touha zabíjet, trhat ničit a napít se. Přeskočila silnici jedním skokem, přitiskla čelo o chladné sklo jednoho domu a hladově nasávala vzduch naplněný lidskou krví. Někdo se v bytě řízl. Div že jí netekly sliny, jak po aspoň kapičce toužila. V tom ale uslyšela motor v dálce, cukla sebou a utekla.
Marně se snažila vzpomenout, co bylo před tím divně páchnoucím místem a agónií z vůně krve, kterou nemohla ochutnat. …


Nadechne se a vykročí. Podpatky klaply. Nechápe co tu vlastně dělá, ale věděla že tu musí být. Pergola je plná lidí, co se po dlouhých měsících znovu setkávájí. Objímají se, křičí radostí plácají se po zádech, vyjadřují přátelství.
,,Ahoj." Zvedne hlavu a zadívá se na příchozí osobu. Ona osoba vidí kruhy pod modrýma očima. ,,Chceš něco?" Příchozí osoba se usměje. ,,Jo, to jsem já Martina!"
,,Kdože?"

,,A-ale nic…" Ten pohled naprosté prázdnosti v očích, ji zarazil. Normálně by se její oči smály na celý svět.
Ta dívka, kterou Martina znala, už neexistuje. ,,Lucie?"
,,Pěkné jméno, znáš nějakou?" Zasmála se ledově. Martina sebou cukla… Ne tohle už není ona… Co se s ní stalo? Raději odešla, ale v tu chvíli si Lucie už vybrala oběť.

Prudce otevře dveře, usměje se a ukáže své bílé zuby. Červené oči se jí zalesknou touhou po krvi. Vrhne se na svou oběť a přisaje se jí ke krku. Jeho krev je tak chutná a karmínové oči, získávají zpátky lidskou barvu. Dívka se vrácí do normálu. Nakonec si olízne špičky prstů, kde zůstala ještě krev.

Dál jsem o Lucii nic nevěděla. Už mě to nebavilo. Další prázdná skořápka. Další monstrum lačnící po cizím životě. Ne že bych nebyla jiná…a nebo ano? Jsem jiná? Ne. Stejná, ano. Jsem sice bůh, nikdy nezemřu, dávám a beru životy podle libosti… Ale kdo je víc a co míň? Kdybych byla jediný bůh v tomto nekonečném prostoru a nic by nade mnou nebylo, i kdybych vládla stovkám zbabělců, každý e sám v sobě netvor.
Možná je načase na očistec…
Ano, měla bych se připravit, mé tělo už stárne a za chvíli nesnese moc boha. Ano a taky bych mohla vyzkoušet mužské tělo… Hm, nebyl by to špatný nápad. Stejně ho za sedmnáct let znovu vyměním…
Naposled jsem pohlédla na upíra co si právě vzpomněl na další úryvek svého života. Tak mladý, tak smutný…
Nakonec i kdybychom byly nemyslící páchnoucí v hlíně zavrtávající se krtci, nikdy se nevyhneme nenávisti..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hikari - san Hikari - san | Web | 13. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

juj, pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama