Naděje s ohnivou vůlí 6. Bod odporu

1. listopadu 2010 v 16:08 | Hikari-chan(sama) aneb Uke-chan útočí! xD |  Naděje s Ohnivou vůlí!
Ach, jak já se stydím.... Téměř po roce je tu Naděje s Ohnivou vůlí.... (Ano TÉMĚŘ  do osmého listopadu zbývá ještě týden T.T)Ustřihla jsem toi a nechala otevřený závěr, ikoli konec povídky. abte mě jakmile budu chráněným imigrantem v Itálii. Ciao! xD Naděje s Ohnivou vůlí



Napřáhly se s prskavkami a začali společně tančit… Tak nádherný pocit.. Tobi se zavrtěl a záhy na to procitnul. Znovu, znovu ta samá vzpomínka.. Myslel si že se všeho za sebou už vzdal. Omyl, ach jo… Imaginárně si povzdechnul. Tomi spal, toho jen tak něco neprobudí, dokonce ani Tobiho chrápání, což je samo o sobě docela zázrak.
Vstal a přešel k zrcadlu na konci místnosti a zadíval se do chladného měsíčního odrazu. Zaraženě si povšimnul, že celá levá strana tváře od dolního víčka je celá od krve. ,,Dopr---" Zaklel a vběhl do koupelny aby si smyl karmínovou z tváře.





Jakmile smazal poslední krev a nějakým zázračným způsobem si přitom nezašpinil šaty, všiml si že má těsně pod víčkem malé červeně pulsující tetování. "Kurva, co to je?" Zanadával.
"Malé překvapení…"   Tobi sebou škubl. Co to bylo? "No já….No tak Tobi…neříkej že si na mně nepamatuješ…"   Znovu sebou škubl a přenesl se zpět - daleko do minulosti!

Viděl někdy člověk něco tak ponižujícího? Je něco jiného když si to představíte a něco jiného když to zažijete. "Amai… Prosím. Nedělej to!" Muž se na něj podíval s prazvláštním výrazem. "A ty že máš být shonobi? Prosit o milost kdykoli je to zapotřebí?! No tak! Co je listina?!"
"Nemá city… Nemá přátele… Žije pomstou…" Odříkal spíš z povinnosti než z paměti klučina. Ale teprve teď si uvědomil její význam. Skočil tak vysoko jak jen to dokázal a v nestřežený okamžik zapíchl nůž muži do tepny. Tolik krve! "Můj pravý shinobi." Krutě se usmál, než naposledy vydechnul a pustil jeho matku již mrtvou na zem. Jako by se svět vysmíval. Ozvaly se hromy a blesky. Pršelo vstříc okamžiku první rány v životě.

"Darien Amai." Zašeptal nenávistně Tobi. "Co mi kurva děláš v hlavě?"
Ale ten hlas už neodpověděl. Místo toho odpověděl Tomi: "Na co si tu hraješ?" Tobi zahodil krvavý kapesník do umyvadla. "Život není hra Tomi." A odešel.

"Rikki!" Zvolala dívčina když jí vybrali pro stanoviště pět na druhé straně vesnice. Muž se jen vyzývavě usmál. ,Ti mladí. Tse. ´ Pomyslel si.
"A na poslední stanoviště půjde Tobi Aburame se Suzuki Karawatashi.
"Rozchod mládeži!" Poručil .
Suzuki jen zaskřípala zubisky. "GRR… Tenhle všetečném frajírek se mnou bude trávit zbytek roku?!"
Mumlala si pro sebe. "Hele co proti mně vlastně máš." Obrátil se k ní mrzutě. Hlas mu nedal spát a když přece jen usnul přivolal jen další noční můry.
"Jsi všetečný, zapomnětlivý a vůbec hrozný idiot. Všechny jsi oblafnul ale mně ne! Proč nechceš nechat vyplout vzpomínky na hladinu? Musíš to v sobě dusit?! Vím že z tebe Root nemohl vykřesat tak ubohého člověka!" Odvětila velmi neklidně. "Tak fajn! Fajn!"
Rozhodil rukama, hlas zamlžený hněvem.
Prudce se otočil na rezavovlásku a velmi silně ji popadl za ramena.


"Myslíš že bude Suzuki v pohodě?" Ptala se Hikari Rikki.
"Spíš se bojím o Tobiho."
Tomu se fialově oděná jen zasmála. "O toho nezmara? Boj se o vesnici."
Na to samozvaná čarodějka nic neřekla. "Hele…" Zvážněla Hikari, "já… mám Druhou… V mysli, v těle a tak vůbec… A včera se… mi ozvala a … Najednou jako by zmlkla a pak ji něco nahradilo… A pak byla normální… Nevím nahání mi to strach…"
Rikki zaklapla knihu kterou do této doby nesla v rukách a jen koutkem oka četla. " Jestli máš pocit že to Ta druhá vzdala a poddala se démonovi… Můžu něco zkusit."
Hikari se jen nejistě usmála- "Ale žádný voodoo." Rikki vycenila zoubky: "A upíří taky ne?" A i když byla tato situace napjatá, nahlas se rozesmály."


Po směně, je vystřídali strážci z vesnice. Až na stanoviště šest. To bylo celou dobu hlídané jen klonem.

Miyu se šla se Sayurinou pomocí podívat na sněžné lesy kolem hradeb. Objevila spousty rostlin které u nich doma již dávno neexistovaly. Už se nevrátila.

Tobi zmítaný svými pocity šel do baru. Neměl to udělat, ne neměl! Už se nevrátil.

Hikari s Rikki použily místní svatyni na vykonání jednoho obřadu. Byly tam celou noc, na jejich přání. Ráno je tam velekněžka už nenašla. Z posvátné půdy se již nevrátily.

Suzuki ležela už od rána ve sněhu a hrozilo jí podchlazení a vůbec to bylo na hraně, když ji našel
Tomi.
Vzal ji do náruče a neptal se na stružky zamrzlých slz na tváři.
Vzal to nejkratší cestou, ale do ubytovny už nedošli.

Sayuri hlídala bránu aby dala Miyu znamení kdyby někdo šel. Ale nepodařilo se jí to. Viděla co s Miyu udělali a vzala nohy na ramena. Ve vesnici už je nikdo nikdy nadosmrti neviděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 17. listopadu 2010 v 18:43 | Reagovat

Je asi fakt že by bylo potřeba všechno pročíst znovu :D páč mi to nedává smysl když už sem zapoměla děj :D ae docela pěkně zakončeno :D i když to neodpovídá názvu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama